Architektu Václavu Holarovi se právě přehoupla padesátka. Má ženu, práci, odrostlého syna. Je poměrně dobře situovaný a poměrně úspěšný. Život se mu celkem vydařil - a tak je poměrně spokojený. Vše plyne v jasných, lety zkušeností dobře vytyčených kolejích. Vše si už umí představit, se vším počítá. Jen s Emilií ne. Je mladá a jemu se zdá i hezká. Fuj, je to tak banální - zná to...